Praha v polovině 19. století

Přestože jméno Praha je doloženo již před začátkem našeho tisíciletí, skutečný vznik správní jednotky s názvem Praha se uskutečnil v roce 1784 spojením 4 královských měst. Jednalo se o Staré Město, Nové Město, Malou stranu a Hradčany. Po uskutečněném spojení tvořil společnou městskou správu magistrát v čele s purkmistrem.

Z hlediska urbanistického i dopravního je důležitá existence pražského opevnění, které oddělovaly město od jeho okolí. S okolím bylo spojeno úzkými branami. V roce 1866 byla Praha prohlášena za město otevřené a byl vydán souhlas se zbořením hradeb.

Přirozeně vznikající stezky, vyježděné cesty a silnice se objevovaly postupně ve všech osídlených oblastech země. Spojovaly nejvýznamnější města obchodu, správy a dalších lidských aktivit a působily na vytváření charakteristické struktury osídlení. Po cestách se pohybovali pěší chodci a nosiči, koně se svými jezdci a později i nákladní a osobní vozy v našich zemích opět nejčastěji taženy koňmi.

Pravidelná silniční doprava se vyvinula z dopravy poštovní, jejíž první spojení na našem území mezi Prahou a Vídní bylo zřízeno v roce 1527. Trvalá síť poštovních spojů se začala utvářet z příležitostných nebo prozatímních poštovních tratí později, v 2. polovině 17. století. Formanská doprava, která v této době působila zejména při přepravě zásilek, ale často i osob poště konkurovala, ale měla vždy charakter nepravidelný. Na kratší vzdálenosti však bylo její využívání mnohdy výhodnější.

Celá síť se od roku 1743 začala účelněji organizovat, jednotlivé trati na sebe více navazovaly a rozšiřovaly se i další služby. Začaly být vydávány cestovní příručky, které se staly předchůdci jízdních řádů. I v době největší popularity poštovní silniční dopravy, který trval následujících sto let byl její význam omezen na jedné straně existujícími feudálními ekonomickými a společenskými vztahy, na straně druhé technickými možnostmi dopravních prostředků.

Po nástupu železnice, která vytvořila novou podobu poštovních spojů význam dálkové dopravy pomocí normanské nebo jiné dopravy klesal.

Prvním významným prostředkem pro dopravu v Praze se staly omnibusy. Jejich konstrukce vycházela z poštovních vozů. Měly větší obsaditelnost a byly určeny pro jízdy na kratší vzdálenosti. Provozování omnibusů se přibližovalo dnešní městské hromadné dopravě. Jezdilo se dle jízdních řádů a s pevným tarifem.

Prvním provozovatelem omnibusové dopravy byl Jakub Chocenský. Pravděpodobně v roce 1829 (i když některé prameny udávají až rok 1830) zahájil dopravu asi na dvou linkách mezi oběma břehy Vltavy.  Linky byly provozovány v trase od Staroměstské radnice k Zemskému domu a od Hlavní celnice k poštovnímu úřadu na Malé Straně. Někdy je uvedena pouze existence první linkx s tím, že pro provoz druhé linky bylo vydáno povolení, ale provoz této linky se nakonec neuskutečnil. Pravidelné zastávky se nacházely u významnějších budov, na požádání se ale stavělo kdekoli. Provoz byl udržován v době od 7:45 hodin do 14 hodin a od 14 hodin do 18:30 hodin v intervalu 30 minut. Cena jízdného byla stanovena na 5 Kr. za celou trať a 4 Kr. za kratší vzdálenost. Vzhledem k nízkému počtu cestujících a tím nerentabilitu provozu byla tato pravidelná linková doprava zrušena. Po druhé se objevily omnibusy v roce 1842 nebo začátkem roku 1843 nasazené na divadelní lince v trase Od Malé strany ke Störgovu divadlu v Růžové ulici na Novém Městé, kterou dvěma vozy za cenu jízdného 4 Kr. zajišťoval P. Wurm – zeť Jakuba Chocenského.

Po zavedení parní železnice v roce 1845 je zaznamenán provoz tzv.  hotelových omnibusů a to zpočátku od Státního nádraží a později i dalších nádraží. Jejich odjezdy a příjezdy byly vázány na vlakové spoje, které do Prahy přijížděly nebo odjížděly. Provoz posledního hotelového omnibusu je zaznamenán v roce 1904.

Ve směru budoucí první trati koňky, který tvořil základní dopravní osu vytvářející se aglomerace, začaly být linky omnibusů provozovány jistým karlínským podnikatelem pravděpodobně v roce 1860 v trase Karlín – Malá Strana a cca 4 roky; celý údaj není spolehlivý z důvodu připisování této linky Karlínskému podniknutí omnibusův, které ale zahájilo své podnikání až v roce 1870. V roce 1862 je dále zaznamenána linka J. Ballabena vedené v trase Karlínské náměstí – Smíchov, nádraží Západní dráhy, tedy v relaci, kdy se v dalších letech zaznamenávají linky i jiných podnikatelů. V těchto letech již potřeba pravidelného spojení v uvedeném dopravním směru byla zřejmá a začala být provozována pravidelně nejméně dvěma většími omnibusovými společnostmi.

První společnost byla, jak již bylo zmíněno výše Karlínské podniknutí omnibusův majitelů Donáta, Rademachera a spol. v letech 1870 – 1879 a druhou společností byla První pražská společnost pro omnibusy v letech 1872 – 1883. U obou omnibusových společností jsou udávány vždy dvě omnibusové linky a to Karlín – Malá Strana a Karlín – Smíchov. Před zavedením tramvajové dopravy provozoval omnibusovou linku i košířský starosta Matěj Hlaváček.